Běh

5 Beskydských vrcholů 2010

  • Zveřejněno v Běh

logo5bvLetos po sedmé si odvážlivci mohli zkusit "Najít hranice vlastních fyzických a psychických možností". 5 Beskydských vrcholů (5BV) nabídl opět zážitky, adrenalin, bolest a překročení vlastních fyzických i psychických možností.

Letošní "Beskydský masakr" startoval v pátek 15.října ve 22:00 v nové Čeladenské tělocvičně. Prvním kontrolním stanovištěm byla Lysá hora. Následoval Gruník nad Horní Lomnou, Smrk, Vysoká a posledním kontrolním bodem byl Radhošť. Trasa čítala kolem 120km a vítězové Tomáš Petreček a Petr Míl ji zdolali za 15hodin a 6minut. Kompletní sadu zdolaných vrcholů letos nasbíralo úctyhodných 64 týmů z 278.

Všem kteří tuto extrémní záležitost zvládli, upřímně gratulujeme, a ogarům z našeho klubu obzvlášť (Piškot, Filda, Rosťa a Smejky)!!!

Jak to viděl Piškot s Fildou:

"5 beskydských vrcholů, to je název závodu, který je považován, jako nejextremnější vytrvalostní závod v ČR. A samozřejmě, to by nebyli Valaši, aby to nevzali, jako tu správnou výzvu a šli do toho. Na startu již 8. ročníku 5bv ve dnech 15. - 17. 10. 2010, který měl základnu v nové sportovní hale na Čeladné, se v konkurenci 305. týmů, ukázali hned čtyři členové SK Valašského Království. V týmu s názvem Team Dean se objevil Lukáš Smejkal (SKVK), se svým parťákem z minulého ročníku 5bv, Ivo Kuzníkem, dále v týmu Mount o´Runners Rostislav Filipec (SKVK) a jeho parťák Honza Holec a samozřejmě nesměly chybět barvy našeho týmu ani pod oficiálním názvem SK Valašského Království, které zastupoval Martin Píša a Filip Rek.
Start závodu byl naplánován na pátek 15. 10. ve 22:00, kde jsme se měli dozvědět první z pěti vrcholů, které nás čekají a konec závodu na neděli 8 hodin ráno. Přibližně pět minut před startem se závodníci začali sáčkovat před pódium, kde byly rozprostřeny obálky s číslem týmu, které si musel jeden zástupce týmu najít a teprve pak vyrazit na trať. Uvnitř obálek se nacházely karty, kde se zaznamenávaly zdolané vrcholy a také nechyběla kartička s kontakty na pořadatelé.
Po slavnostním zahájení jsme se konečně dozvěděli první vrchol, kterým byla Lysá hora. A tak jsme se vydali cestou, necestou na trať. Tempo na Lysou horu bylo hodně vysoké a tak nám bylo jasné, že to nebude žádná procházka růžovou zahradou. Společně se Smejkym a Ivošem z Team Dean, jsme v sobotu v čase 00:25 hod. zdolali první vrchol a tady už nám bylo sděleno, že na druhý vrchol, budeme muset na Gruník nad Horní Lomnou. V mapě jsme našli trasu přes Visaláje, dále na Bílý Kříž, Malý Polom, následně po modré na Horní Lomnou a pak rovnou skrz křoviny a stromy, do prudkého kopce na vrchol Gruníku, kde již čekala druhá kontrola. Zde jsme dorazili v sobotu v 04:15 hod. Po cestě na Gruník, jsme s Fildou přemýšleli, kde by mohl být další vrchol, ale pořadatelé nás opět překvapili a sdělili nám, že jako třetí vrchol se jde na sedlo Smrku.
Nezbývalo, než zvolit stejnou trasu na Visaláje po krásné hřebenovce státních hranic a sejít na přehradu Šance na Ostravici. Zde se šlo okolo 11. km pouze po silnici a tak to pro nohy, ani psychiku nebylo to pravé ořechové. Pořád to byl ale slabý odvar toho, co nás teprve čekalo. Na přehradě jsme jen v rychlosti vytáhli nějaké ty zásoby lehké chemie , abychom do sebe dostali dostatek energie před výstupem na sedlo Smrku. Při výstupu jsme už v těchto místech předbíhali týmy, které viditelně snižovaly tempo. Na smrk byla cesta strmá a technicky dosti náročná. Sedlo Smrku jsme ovšem úspěšně zdolali a to v sobotu v 10:25 hod. Ihned jsme se pídili po dalším vrcholu a k úžasu všech, nám bylo sděleno, že máme pokračovat na vrchol Vysoké. Po krátkém hledání v mapě, jsme zjistili, že se nachází na Horní Bečvě, vedle Bumbálky. Trasa vedla ze Smrku kousek po červené, ovšem v tom jak jsme se snažili co nejdříve vystartovat, jsme se napojili na červenou stezku směřující na opačnou stranu Smrku. Pod Holubčankou jsme si všimli, že to není ta správná trasa a tak jsme hledali náhradní plán. Výrok zněl jasně: „ Za námi je cesta, která nás dovede zpět na správnou stranu Smrku a dále na červenou stezku". A tak jsme se s vidinou toho, že si to tak moc zase neprodloužíme, vydali svižným krokem dohánět ztrátu. Pořád se nám ale něco na té trase nezdálo... Až jsme dorazili k označníku, bylo vše jasné... Najednou se ozval hlas: „Sakra!!! Tohle je Horní Čeladná rozcestí". Myslel jsem si, že kluci zkoušejí nějaký pokus o vtip, ale k naší smůle tohle vtip nebyl.  No nic, znělo jasně, přejdeme k plánu „B". Z Horní Čeladné jsme se potřebovali dostat na konec Podolánek a tam se napojit na stezku, vedoucí na Horní Bečvu. Těsně před výstupem na sedlo Smrku, jsme se bavili o tom, že by bylo dobré dopoledne zastavit a dát teplou polévku a horký čaj. Když jsem se ale o tom zmínil při cestě na Podolánky, tahle varianta byla striktně zamítnuta. Prostě jsme museli dohánět ztrátu, kterou jsme nabrali. Na konec Podolánek to nebyla zrovna příjemná cesta, jelikož byla stále po asfaltu, ale jakmile jsme se dostali do terénu, čím dál více se blížil 4. vrchol. Na něj jsme se vyškrábali v sobotu v 15:39 hod. Moc jsme se nezdržovali a spěchali na poslední vrchol, kterým byl Radhošť. S vidinou posledního vrcholu, jsme vyrazili na cestu a dohodli jsme se, že to vezmeme na Prostřední Bečvu a následně po asfaltce na Pustevny a Radhošť. Zda to bylo ideální rozhodnutí, to netuším, jelikož cesta na Pustevny byla snad nekonečná. Každou zatáčkou jsme už doufali v konec a stále nic. Psychika dostala v tomto závodě pořádně zabrat a to ještě nebyl zdaleka konec závodu. Na Radhošti jsme se objevili v sobotu ve 21:23 hod. a jen co jsme do sebe dali trochu pití, hurá do cíle na Čeladnou. Vzali jsme to přes Pustevny na sedlo Tanečnice a zde po zelené těžkým úsekem po kamení a strmém klesání, navíc i za husté mlhy na Maralův kopec. Tady jsme potkali tým, který lehce zakufroval a nevěděl, která je ta správná cesta do Kunčic p. O. Napojili se tedy na nás a drželi se nadohled až po ceduli Čeladná, kde jsme si náš náskok jistili, občasným otočením se. V tom cca. 500 metrů od cíle Filda zařval: „Zrychlují"... A tak nezbývalo, než si vychutnat tento závod, až do posledního metru, doběhnout svižně do tělocvičny a uhájit tak 34. místo. Do cíle jsme dorazili v neděli v 01:11 a na trati celkově jsme byli 27 hodin a 11 minut. Nohy z se z tohoto šoku jen těžko vzpamatovávaly a puchýře, které mě provázely od Vysoké už kompletně popraskaly a dávaly o sobě vědět. Fildu pro změnu chytla bolest levého nártu, ve kterém se nakonec dle lékaře objevil zánět a musel ráno na injekci.V cíli jsme ještě do sebe hodili teplou polévku a čaj a pak rychle do sprchy a do spacáku, zkusit se na chvíli vyspat, než bude oficiální ukončení závodu a vyhlášení vítězů.
Velké poděkování za skvělou spolupráci na trati patří borcům z Team Dean, konkrétně Lukášovi a Ivošovi, se kterými jsme společně absolvovali téměř celou část trati a dokonale se doplňovali.
SK Valašského Království (PIŠKOT, FILDA) se umístilo na 34. místě s 5. zdolanými vrcholy, dále na 35. místě Team Dean (SMEJKY, Ivoš) s 5. zdolanými vrcholy a na 84. místě tým Mount o´Runners (ROSŤA, Honza) s 3. zdolanými vrcholy.

Piškot

 

oficiální stránky závodu zde:

další fotky zde:

výsledky:

fotky ze startu, z trati a z vyhlášení od Piškota:

pár fotek z vyhlášení:

 

Naposledy změněnopátek, 12 září 2014 17:05