Běh

Horská výzva - Jeseníky

  • Zveřejněno v Běh

vyzva-jes-03V Jeseníkách, přesněji v Koutech nad Desnou, odstartoval v pátek 5.dubna nový ročník třídílného seriálu horských ultramaratónů s názvem Rock Point Horská výzva 2013.

Počasí již několik dní před závodem ukázalo, že se bude jednat určitě o velmi těžký závod v náročném terénu. I tak se na startu sešlo cca. 318 týmů, které byly odhodlané tuto trať pokořit. Do Koutů přijela přední špička sportovců, jako např. Petr Vabroušek ve dvojici se Zbyňou Cyprem, Libor Uher s Petrem Mílem, Tomáš Petreček s Pavlem Štrynclem, Daniel Orálek s Rosťou Filipcem a další. Takže o atraktivnost nebylo nouze.
Se Smejkym jsme byli natěšení na start závodu, ovšem dočkali jsme se jej v podobě situace, kdy když jsme dorazili před startovní oblouk, všichni již byli na trati a samotný start, jsme museli s hrůzou v očích sledovat skrz okna Restaurace. První dva ročníky totiž začínaly v pravou půlnoc a nedomnívali jsme se, že tomu bude tento rok jinak, ovšem start začal již o půl dvanácté. Nezbývalo, než do batůžků nacpat vše, co bylo po ruce a co by bylo teoreticky potřebné a vyrazit hned od začátku na stíhací jízdu. Zbyněk Cypra s Petrem Vabrouškem na tom byli ještě o něco hůře, jelikož Zbyněk nebyl ani oblečen a Petr zrovna rozjímal na WC. 
Na trati již od samého začátku byla spousta sněhu a samozřejmě chodníček vyšlapaný pouze na šířku jednoho člověka, takže jsme museli volit předbíhání v hlubokém sněhu, místy více než po kolena. Chtěli jsme se dostat na přední příčky, abychom nezůstali v prvním kopci někde v zácpě v davu lidí. Sil hned na začátku to sebralo opravdu hodně, ale ještě před nejprudším stoupáním na Keprník, jsme se dotáhli na dvojici bratrů Neuwirthových a Czech Adidas Teamu ve složení Libor Uher, Petr Míl. Zde jsme se zařadili a snažili se vydýchat a uklidnit emoce. Ještě před prvním vrcholem se na nás dotáhl Zbyněk Cypra s Petrem Vabrouškem a nějakou dobu jsme šli společně. V tu chvíli jsme se od Zbyňka a Petra dočkali i zpěvu. Silný to zážitek. 
Terén byl opravdu špatný a těžký. Pramálo to na něm mělo co společného s během, ale vyrovnat se s tím museli všichni stejně. Byl to boj s terénem a hlavně s hlavou. Ovšem se Smejkym jsme si nechtěli ani připouštět, že bychom závod skrečovali a tak bylo potřeba dát do toho opravdu vše, síly dobře rozvrhnout a makat. Jenže další zádrhel byl na světě. Teploty začaly padat někde k -8° C a v hadičkách od pití nám začala mrznout voda. Došlo to až tak daleko, že nebylo možno se napít. Já osobně jsem absolvoval asi polovinu trati bez možnosti se z vlastních zásob napít, ale na štěstí se Lukymu alespoň jeho pití podařilo pod bundou rozehřát a tak se pilo z jednoho. 
Nemohli jsme se dočkat Ramzové, kde byla první občerstvovací stanice. Tam jsme s radostí dali horký čaj, něco k snědku a snažili se ustálit tempo, abychom nezadřeli v nekonečně dlouhém stoupání na Šerák a Keprník. Trať dle našeho názoru byla nadstandardně značená, takže jsme nepředpokládali, že bychom měli možnost se ztratit, ovšem přišel zkrat v hlavě a to v nejjednodušším místě trati a tím zakufrování a ztráta času. Při běhu po hřebenovce na Červenohorské sedlo, jsme se nechali unést místem, kde se dalo celkem rychle běžet a nechtěně jsme se vydali po vyšlapané cestě, která se v těchto místech křížila s předchozím výstupem na první vrchol a začali jsme sbíhat prudkým svahem. Že něco není jak má být, jsme poznali cca. po 10 minutách a raději jsme hodili očko do mapy. S hrůzou jsme zjistili, že se musíme vyškrábat zpět na hřeben a pokračovat po něm, až na sedlo. V těchto místech jsme ztratili více než půl hodiny. Přesněji to nejde říct, jelikož v afektu člověk rychle dokáže ztratit pojem o čase.
Na Červenohorském sedle jsem měl docela krizovku, potřeboval jsem vstřebat všechny aspekty. A to jak terén, tak prošvihnutý start, zakufrování a v neposlední řadě i ozývající se nachlazení, které mě potkalo zhruba 14 dní před startem závodu a né a né odeznít. Komplikovalo mi to dýchání a rychle přicházela únava. 
Hlava ovšem říkala, jdeme dál, takže šup do sebe nějaké jídlo, horký čaj a hurá na Praděd. Zde se lámal chleba, pořadatelé závodníky podporovali, že už to do cíle není daleko a že když jsme došli až sem, posledních 20 km, nás už nemůže rozhodit.  Na vrcholu Pradědu, jsem se přioblékl, dostali jsme potvrzení o projití kontrolního bodu a pospíchali na poslední občerstvovačku na Ovčárně. Bylo důležité před posledními kilometry nepodcenit zásoby a najíst se. Vyzkoušel jsem tedy dostat do sebe i horký párek a uzavřeli jsme se Smejkym sázku, kam až ho v sobě donesu a zároveň raději volil jiné potraviny. 
Následovalo stoupání na Petrovy kameny po prudké sjezdovce a následná hřebenovka přes Vysoké hole a Velký Máj. Zde se střídal terén a to jak v podobě hlubokého sněhu, tak místy nafoukaného tvrdého sněhu, kde se dalo i zrychlit. Následoval sešup údolím k chatě Hubertka a následně cesta po trase k horní nádrži Dlouhých strání. Ovšem tyto místa nemám zrovna v oblibě již od prvního ročníku tohoto závodu. Nekonečně dlouhá a táhlá trasa, dá před posledními kilometry tělu pořádně zabrat. Zde jsme se soustředili na to, ušetřit síly před prudkým seběhem pod lanovkou sjezdovky do areálu Koutů nad Desnou a cíle. Vidina toho, že je to poslední úsek, nám pomáhala nasadit co nejrychlejší tempo a zkusit ještě alespoň jeden tým dotáhnout. To se nám taky povedlo, jelikož jsme ve spodní části sjezdovky ještě jednu dvojici předběhli, tedy i za cenu několika předchozích krkolomných karambolů. 
Jako Valaši jsme měli v tomto závodě zastoupení hned třemi dvojicemi a to Jaroslavem Maixnerem, který nakonec závod absolvoval díky viróze Tomáše Poláška s Lukášem Vroblem (19. místo celkově, 15. místo v kat. v čase 13:15:46), Martinem Píšou s Lukášem Smejkalem (27. místo celkově, 19. místo v kat. v čase 14:19:39) a Filipem Rekem s Aničkou Geletičovou (bohůžel DNF, z důvodu neprojití kontroly na Pradědu, ale krom této kontroly prošli celou trasu závodu, takže i tak klobouk dolů).
Celkovým vítězem závodu LONG se stala dvojice Petr Vabroušek, Zbyněk Cypra z týmu SLS3/ADIDAS CZECH AR TEAM, kteří i přes opožděný start dokázali ostatní pokořit a zaslouženě vyhráli v celkovém čase 11:07:33. Klobouk dolů!!! 2. místo obsadila bratrská dvojice Franckových z týmu ABT Česana Rohozec (11:14:51) a 3. místo obsadil Tomáš Petreček s Pavlem Štrynclem, tým SALOMON-SUUNTO/OPAVANET (11:24:43).
Tento seriál závodů pokračuje 7. června a to na Šumavě se startem a cílem ve skiareálu Zadov. Ani v tomto závodě jistě nebudou Valaši chybět, takže držte palce. 

Piškot 

Web závodu: http://www.horskavyzva.cz/

Kompletní výsledky: http://www.horskavyzva.cz/vysledky/
Krátké video: zde:
Foto: http://www.horskavyzva.cz/fotogalerie/

 

Naposledy změněnopondělí, 15 duben 2013 06:58