Cykloturistika

Passo della Mendola (1363m.n.m)

mendola004.jpg Jako každoročně jsem opět vyrazil směrem na jih do slunného Sudtyrolska. Měl jsem s sebou silničku a chystal jsem se zdolat nějaký ten Alpský průsmyk. Tento rok jsem na zdolávání byl sám bez Marka Holáška, se kterým jsme minulý rok zdolali tři průsmyky. Passo dello Stelvio 2760m.n.m, Passo Gavia 2652m.n.m a Passo Giovo 2094m.n.m.

Tento podzim jsem začal průsmykem Passo della Mendola 1363m.n.m.

Vyrazil jsem v sobotu za slunečného dne a nebyl jsem sám. Nadšenců, kterým se zalíbily alpské kopce bylo více. Nebylo se ani čemu divit. V Itálii je cyklistika na takové urovni, že starostové za pomocí policie a hasičů uzavřou cestu vedoucí k průsmyku a ta je přístupná jenom cyklistům. Je to paráda, protože se vám na cestě nepletou a neohrožují vás motorky ani auta, kterých je zde až přespříliš.

Na passo della Mendola vyrážím z Bolzána a po cyklostezce, kterou Italové vybudovali místo staré úzkokolejky jedu směrem Epan a odtud už směřuju k zdolání dalšího průsmyku. Na upatí kopce stáli policisté se zátarasou a značkou zákazu vjezdu. Řidiči byli ohleduplní a nenašel se nikdo kdo by remcal a nadával. Cyklistika je zde totiž národním sportem a tak se na to i dívají. 15 kilometrový kopec se mi zdál zprvu pohodičkou a po zkušenostech z předchozích kopců jsem začáteční tempo nijak nepřeháněl. Ono se to ani nevyplácí, protože nejsme zvyklí na kopce tak dlouhé a rozvrhnout síly musíme trochu jinak.

Krásná široká cesta bez aut byla pohodou a jízdou za odměnu. Potkával jsem jenom cyklisty, kteří už sjížděli dolů po zdolání sedla. Zprvu nenápadný kopec s pravidelným stoupáním nabírá výšku a vy se můžete kochat pohledem na vinice, kterých je v Epanu hromada tak jako jablečných sadů. S přibývající nadmořskou výškou se vám naskytne pohled na Rosse garten, Vaishorn a Schvarchorn. Tyto panoramata jsou odměnou při zdolávání těchto nádherných kopců.

Mnendol pass je v začátku nenápadné sedlo, ale ke konci se cesta zasekává do skal a serpentiny zvyšují svůj úhel stoupání. Zde si člověk připadá jako v pohádce, která končí ve výšce 1363m.n.m.

Nemůžu zapomenout na klasickou vrcholovou fotku a zakoupení pohlednice s plechovým štítkem a razítkem do Valašského pasu. Při sjezdu dolů dělám ještě pár obrázků o které se chci s vámi podělit. Zde také potkávám policisty na motorce, kteří průsmyk znovu otevírají a za asistence dalších motorkářů vyrážejí směrem nahoru. Motorkáří si zdejší serpentiny patřičně vychutnávají, ale na kole je to o něčem jiném. Kopec lépe poznáte, zážitek je hlubší a trofeje zasloužené.

Mirek Prašivka

Naposledy změněnopátek, 12 září 2014 17:05