Cykloturistika

Passo del Rombo - Timmelsjoch 2509m.n.m

rombo27.jpg Mezi další krásné Alpské průsmyky patří sousedící sedlo od Passa Giova 2094m.n.m Passo Rombo 2509m.n.m Co mají tyto průsmyky společného? Je to malá vesnička San Leonardo in Passiria odkud se rozděluje silnice vedoucí z Merána k těmto dvěma krásným průsmykům.

Nevím proč, ale Passo Rombo i přes svou výšku není tolik publikováno v cyklistické literatuře jako Passo Giova. Myslim si, že je to škoda, protože tento 32 kilometrový kopec si to zaslouží. Jeho stoupání není ani tak náročné, (i když místy musíte zabojovat) jako spíš jeho délka. I zde se mi poštěstilo dobýt vrcholu za překrásného podzimního počasí (5.října 2008). Dopoledne v 10 hodin jsem po zaparkování v San Leopardu a vybalení kola zvolna vyrazil k vrcholu. Cesta se vine malebnou krajinou Tyrolských Alp a začíná překrásný dialog mezi Vámi a zdolávaným průsmykem. Nejsou to jen kopce ve kterých je cesta, ale cestou k vrcholu vám hora řekne jaká je. Rozhledy jsou za slunečného počasí více než krásné a tak neustále vytahuji ze zadní kapsy foťák abych tu krásu zachytil a mohl se o ní podělit. Do kopce jak je už zde tradicí mně míjejí motorkáři, kteří tady řežou zatáčky v serpentinách s neuvěřitelnou dravostí a patří mezi další sběrače průsmykových skalpů. Nejedu ani dlouho a asi po třech kilometrech vidím za sebou cyklistu. Podle toho jakým tempem za mnou jede tak je o trochu rychlejší než já. Rozhodl jsem se na sedmém kilometru zastavit a vytáhl jsem si z ruksaku tatranku. Borec u mě zastavuje a když jsme se dali do řeči tak zjišťuji, že je to domácí hobbík. Družbu jsme zpečetili pravou českou tatrankou a k vrcholu pokračujeme ve dvou. Je to příjemnější a i když nejedeme o závod tak při pravidelném střídání nám cesta rychleji ubíhá.

Opět se mi naskýtají neskutečná panoramata a neuvěřitelná místa kde se dá vůbec bydlet. Při pohledu na protější kopec kde marně hledám cestu kudy tam domácí jezdí spatřuji pouze lano visící z kopce dolů směrem k cestě po které jedeme. Myslel jsem si, že je to elektrické vedení, ale to jsem se pěkně mýlil. Po chvíli nalézám u cesty malý domeček a kabinku lanovky. Tak toto mně dostalo. Žádný Jeep, ale normální soukromá kabinková lanovka. Bohužel jsem tento pro nás čechy nevídaný úkaz nevyfotil a nechal to na cestu zpět. (na vrcholu mi došly baterky a tak bylo po zajímavé fotce) Pokračujeme dále k vrcholu s mým Italským kamarádem a dorážíme k hospodě kde naše společná cesta končí. Od hospody nahoru je už sníh na svazích a Ital se se mnou loučí a jde poobědvat a potom se vrací směrem dolů. Ještě mi udělá pár fotek, vyměníme si adresy a mně čeká posledních 8 kilometrů směřujících k vrcholu. Jede se mi dobře, ale už to není jak když jsme byli dva. Nedá se nic dělat, rozhodl jsem se sám a jen náhoda mi přihrála parťáka. Za hospodou je to již o něco prudší a je zde i pár serpentinek připomínajících cestu na Passo dello Stelvio. Cesta ubíhá zvolna a tak vyhlížím vrchol, ale nějak mi to neladí. Cesta se strácí a dále nic nepokračuje a na vrchol sedla to tady taky nevypadá. Rozuzlení přišlo až jsem dojel k tunelu, který skrýval vrchol. Po projetí asi 300 metrovým tunelem pokračuje vlnitá cesta dále, ale vrchol stále nikde. Nikde nejsou ani ukazatele kolik ještě k vrchou a tak šetřím síly, co kdyby náhodou. Po projetí tří malých tunelů a projetí dnes již pomyslných hranic vjíždím na Rakouskou půdu a přichází dlouho očekávaný vrchol kde můžu udělat další zářez do pažby. Passo del Rombo 2509m.n.m je zdoláno. Nemůžu opomenout nezbytné vrcholové foto a v místní hospůdce kde jsem se převlekl do suchého a teplého na cestu dolů si musím ještě koupit vrcholový odznak s pohlednicí a tričkem. Pohledem na druhou stranu průsmyku, která je už v Rakousku se loučím s dobytým vrcholem a pomalu sjíždím dolů do San Leonarda. Znovu jsem se přesvědčil o tom, že zdolávání alpských průsmyků má své nezapomenutelné kouzlo, které můžu všem jen doporučit.

S pozdravem Mirek Prašivka.

Naposledy změněnopátek, 12 září 2014 17:05