Cykloturistika

Valaši v Alpách: díl první - Zermatt

Valaši v Alpách Venku mrzne až praští a sněží. Taková správná valašská zima. Sedím tu, posrkávám čaj a listuju ve svém cyklistickém deníku. To je ten pravý čas podívat se zpět, povzpomínat kdeže jsme to všude po těch horách trajdali.

Obracím stránky ale nemám příliš čisté svědomí. Je to už nějaký čas co Mirkovi Prašivkovi slibuju že něco ze svých cest hodím na papír. Takový malý seriálek. "Myslíš Miro že to někoho bude zajímat?" "Tož kurňa a taky něco musíme dát na ty naše webové stránky. Máš fůru fotek a filmů tož sa do teho pusť". No já nevím, ale zkusím to.

{flv}valasi_alpy/valasi_alpy_1_1{/flv}

Jednu z našich cest jsme si naplánovali už před lety, aby jsme zase ochutnali alpské průsmyky které se jezdí na Tour de France. Asi tři roky před tím jsem je už omrknul s Bivakklubem ale tentokrát by to chtělo udělat po svém. Vše začalo stylově v centrálním masívu Švýcarska v městečku Visp, kam jsme se dostali stařičkou Avií předělanou na karavan mého kamaráda z práce Martina. Cesta sem byla úžasná. V noci za jízdy všichni čtyři cyklisti Pepa, Olda, Peťa a já pěkně nataženi v horizontálních polohách, co víc si přát. Tak jsme se tedy přehoupli přes průsmyk Oberalppass (2044m n. m.) do Andermattu a dál na Furkapass (2431m n. m.) kde pod ledovcem v krásných vodopádech pramení řeka Rhona. Proč jsme tedy trápili tuhle Avii středem Švýcarska a ne po dálnici na Ženevu? Nemůžeme přece minout Matku hor. Nejfotografovanější horu Alp. Švýcaři ji mají snad na každé čokoládě. Vybalujeme kola a stoupáme krásným údolím říčky Mattervispa přes Saint Niklaus. Kousek výš (1450m n. m.) je městečko Täsch. Tady je velké parkoviště, turisti a lyžaři tu přestupují na "zubačku" dál už auta nesmí. Asi po šesti kilometrech a asi po 35km z Vispu přijíždíme do Zermattu. Tady nás překvapil ohromný ruch, spousta turistů, lyžařů i cyklistů. Zermatt je nejvýše položeným Švýcarským lyžařským střediskem kde se celoročně lyžuje až do výšky 3900m n. m. My ale spěcháme dál. Míjíme uličky se stylovými dřevěnými domky, když se najednou před námi objeví monumentální Matterhorn se svými 4478m n. m. Jen škoda že jeho vrchol zakrývá mrak. Chceme pořídit lepší snímky a tak stále čekáme ale odměnou nám je jen bouřka. Za přívalů deště tedy spěcháme dolů zpátky do Vispu kde nás čeká Martin s polední baštou.

{flv}valasi_alpy/valasi_alpy_1_2{/flv}

Po krátkém posezení se rozhodujeme co dál. Nabaženi kol z rána se vydáváme na západ údolím slavných vinic přes města Sierre a Sion do Martigny. Krásné okolí ale rovná cesta a ten provoz... Možná jsme raději měli jet v autě. Martigny je město ležící poblíž francouzských a italských hranic v údolí sevřeném úžasnými kopci plnými vinic. Jen několik km na sever leží Ženevské jezero, kde jsme před lety navštívili slavný vodní hrad Chillon. Opravdu stojí za to. Tehdy jsme v hrozném chladu a dešti vystoupali z Martigny na sedlo Forclaz (1527m n. m.) a přes Col des Montets (1461m n. m.) sjeli do Chamonix. Prima cesta ale letos se do Francie chceme dostat trochu jinak. Ve sbírce dvoutisícovek nám pořád chybí oba svatobernardské průsmyky. Ráno se tedy vydáme směrem na jih zdolat první letošní velký kopec Grand Saint Bernard.

Prohlédněte si také fotogalerii k tomuto článku.

Mirek PETR z Rožnova

 


 

 

 

Fotogalerie k článku

 

 

Naposledy změněnopátek, 12 září 2014 17:05