Cykloturistika

Valaši v Alpách: díl třetí

valasi_alpy_3_06.jpg

Col du Petit Saint Bernard 2188m n. m.

Ještě předešlý večer jsme se přesunuli v karavanu kousek dál od Aosty a tak se dnes probouzíme na odpočívadle u Morgexu.

Vykouknu z okýnka a sláva, zase prima počasí. Dnes by to ale chtělo vyjet dřív, než začne být příliš horko. Ještě na něj nejsme tak zvyklí. Vyjíždíme a hned vidíme, jak bylo rozumné posunout se včera o pár kilometrů dál. Ušetřili jsme sice jen asi 30km ale stálo to za to. Italové se snad zbláznili. Tolik aut a přitom podél této cesty vede i dálnice. Všichni míří do Courmayeur a hlavně do 11,5km dlouhého tunelu pod Mont Blankem. Šlapeme tedy dál a přímo před námi sledujeme toho velikána. Je to úžasný pohled. Na chvilku se zastavujeme na malém parkovišti, abychom si výhledu ještě lépe užili a udělali pár snímků. Už se těším, až budeme výš a uvidíme tuto nejvyšší horu Evropy přímo před sebou. Rozplýváme se nad tím krásným pohledem ale Peťa si našel něco zajímavějšího. Kolem malého stánku s informacemi pobíhá moc pěkná malá Italka. „Miro, vyfoť mě s ní.“Žadoní. Byla opravdu sympatická, a co bych pro Peťu neudělal… Říkám: „Jdi za ní a něco se jí zeptej.“ „No jo ale na co?“ „Třeba se zeptej, jak se jmenuje tam ta hora.“ Pohotově radí Pepa. Peťa nasadí angličtinu a ptá se: „Slečno tam ta hora, to je Mont Blank?“ Slečna na to: „Ne (všichni vyvalíme oči) to je přece Monte Bianko.“ Nejspíš si myslela: „na hloupou otázku hloupá odpověď.“ Ale Peťa byl evidentně spokojen. Má ji na fotce a i kousek filmu jsem stihnul. Nasedáme na kola a Peťa ještě dodává: „Jmenuje se Romina, měla to tam napsaný.“ No třeba se nám po téhle příhodě lépe pošlape, jen dodnes nevím, co si o nás asi myslela.

{flv}valasi_alpy/valasi_alpy_3{/flv}

Pokračování článku + fotogalerie

 


 

Pokračování článku "Valaši v Alpách: díl třetí"

Jsme v krásném horském městečku Pre-Saint Didiere a vydáváme se nenápadnou odbočkou doleva směrem na La Thuile. Máme trochu obavy jestli tu Martin s karavanem správně odbočí ale na to teď nemůžeme myslet. Tohle neovlivníme. Asi po kilometru za odbočkou dostáváme zase slušný příděl serpentin. Můj altimetr pravidelně přihazuje jeden výškový metr za druhým. Naštěstí se sklon brzy zmírní a dokonce tu jsou i tunely (jeden snad 600m dlouhý) takže je i chládek. Předjíždí nás i Martin s Avií, paráda. To je vždycky příjemný pocit když jej slyšíme a jsme tak ubezpečeni že je vše v pořádku. Projíždíme malebným městečkem La Thuile a pouštíme se do dalších serpentin nad ním. Nad městem je příjemný les a při výjezdu z něj zažíváme všichni krásný pocit z výhledu na okolní krajinu. Mont Blank je tu se svými 4807m n. m. před námi opravdu jako na dlani. To už zbývají do sedla Col du Petit Saint Bernard (2188m n. m.) poslední stovky metrů. Vane tu silný vítr, protože tento průsmyk je poměrně plochý. Bereme si všichni kšiltovky, které nám Mirek Prašivka dal na cestu, abychom mu pořídili nějaké parádní snímky. Škoda jen, že tu nemáme valašskou vlajku. Fotka s majestátním Mont Blankem v pozadí se bude Mirkovi v prodejně určitě báječně vyjímat. Odpočíváme v našem pojízdném domově a pochutnáváme si na výborném obědě, který zase vykouzlila Vlasta z konzerv. „Díky za oběd“ a už se zase posouváme dál. Na konci průsmyku ještě zastavujem kvůli focení. Je tu opět místo kde slavný mnich sv. Bernard patron všech alpinistů nechal postavit hospic. Rádi bychom se zdrželi déle, ale už se moc těšíme na Francii. Čeká na nás ještě sladká odměna v podobě asi 30km sjezdu přes lyžařské středisko La Rosiére (1850m n. m.) dolů a přes městečko Seez do Bourg Saint Maurice ( asi 800m n.m.), kde večer složíme hlavy.

Naposledy změněnopátek, 12 září 2014 17:05