Cykloturistika

Valaši v Alpách: díl čtvrtý

valasi_alpy_4_15.jpg Col de ľ Iséran 2770m n.m.

Ve francouzském Bourg Saint Maurice jsme se nakonec rozhodli udělat si den pauzu. Počasí nám stále přeje a my máme před sebou asi nejtěžší etapu. Chtěl bych se znovu podívat na nejvyšší silniční průsmyk v Evropě a ukázat tohle krásné místo savojských alp ostatním.

Už při mé předešlé návštěvě Val ď Isére jsem si slíbil, že se tu vrátím a na Col de ľ Iséranu jsem tehdy zatoužil podívat se ještě o kousek výš. Olda je z nás nejzkušenější vysokohorský turista a s mým plánem nadšeně souhlasil. Všechno ale záleží na tom, jak budeme stíhat. Čeká nás 50km stoupání a zdolání téměř 2000m výškového rozdílu. Pokud počasí vydrží a bude nám nahoře ještě fajn, převlečem se a pokusíme se ještě vylézt na nejbližší vrchol u sedla des Lessiéres do výšky 3041m n. m.

{flv}valasi_alpy/valasi_alpy_4_1{/flv}

Vstáváme brzy. Je tu skvělé místo pro karavany, písčité parkoviště u řeky Iséry. Sdílíme jej s několika jinými, obydlenými samohyby cyklistů, vodáků nebo pěších turistů. Pohodlně přespat lze i v kempu hned vedle v Seez. Takže ráno vyrážíme odpočatí z Bourg Saint Maurice (800m n.m.) a stoupáme kousek zpět na Seez, kde odbočíme doprava abychom se zase pustili do dnešních prvních výškových metrů. První vesnice na řadě je Sainte-Foy Tarentaise, kde se na chvíli zastavujem u stánku s informacemi. Naproti je památník padlým z první světové války, na vrcholku s nezbytným kohoutem. Stoupáme dál a noříme se do prvních tunelů a galerií. Po výjezdu z jedné galerie, teče přes ni v umělém korytě potok, všichni s úžasem hledíme na vysokou betonovou hráz jezera Lac du Chevril (1790m n.m.) a na ní obrovskou malbu nějakého antického siláka, který jakoby podpíral tuto hráz a díval se do údolí. Stojíme na odbočce na hráz a čekáme na Martina s autem. Tady jsme se měli sejít, abychom do Val ď Isére vjeli společně. Čekáme déle než hodinu a tak si prohlížíme okolí. Nad námi (přes hráz) se nachází slavné lyžařské středisko Tignes. Říká se o něm, že je hlavním městem letního lyžování na zdejších horách Mont Pourri a Dôme de la Sache. Z hráze je taky nádherný výhled na Mont Blank. Martin přijíždí a tak pokračujem. Hned za hrází vjíždíme asi do sedmi tunelů za sebou. U posledního z nich se říčka, vlévající se do jezera, musí i se silnicí protáhnout uzoučkou štěrbinou mezi skalami. Pak se teprve před námi rozprostře údolí Val ď Isére v plné své kráse. Projíždíme kolem prostoru cíle olympijské sjezdovky Face z hory Rocher de Bellevarde, která začíná ve výšce 2809m n.m, má délku 3km a sklon 63°. Je to opravdu nádherné město. Snad nejhezčí jaké jsem kdy viděl. Moc bych si přál tady strávit i delší čas.

{flv}valasi_alpy/valasi_alpy_4_2{/flv}

Dnes ale příliš času nezbývá a tak znovu na kola. Začíná tu cesta pro cyklisty označená tabulkami se vzdáleností a nadmořskou výškou. Na té první je napsáno: Velodateur Val ď Isére 1850m, Col de ľ Iséran 2770m 16,160km. Tak teď bude mazec. Rozhodně to ale není žádná velká hrůza, rakouský Hochtor nebo v Itálii třeba Stelvio je určitě těžší. Vždycky ale záleží, jak se zrovna člověk cítí, jaké je počasí a jak moc do toho šlapem. Stoupáme tedy nedřív na konec údolí kde se cesta stočí vpravo a pokračuje už strměji ve svahu na hřeben. Stále v serpentinách stoupáme nahoru a občas fotíme a filmujem. Nemít odsud, zvlášť v tak pěkném počasí, fotky a film bych si neodpustil. Když už v dálce vidíme vrchol (altimetr mi ukazuje 2620m n. m.) kolem nás projíždí Martin. Je to ideální místo abychom jej zastavili a vzali si z auta něco teplejšího. Tady to tak ještě nevypadá, ale pod vrcholem začne strašně fučet studený vítr tak proč toho nevyužít. Zapínám kameru a rozjíždím se, abych si ten dojezd zvěčnil. Nemýlili jsme se, studený vítr tu opravdu řádí. Naštěstí tu dnes neleží sníh jako při mém minulém výstupu. Po 50km stoupání jsme nahoře. Nejvyšší průsmyk v Evropě 2770m n.m.

Pokračování článku + fotogalerie

 


 

Pokračování článku "Valaši v alpách: díl čtvrtý"

Nemeškáme, rychle do auta a převléct. Letmo na sebe mrknem, jestli jdeme všichni a v zimních bundách a goretexech vybíháme z auta. Tohle si nenechá nikdo ujít. Procházíme kolem kamenného kostelíka a úzkou pěšinou začínáme stoupat nahoru. „Počkejte na mě, jdu taky“ ozývá se za námi Martin. Fajn, bude nás víc. Po chvíli stoupání to vzdává Pepa a vrací se. My ostatní i s Martinem dosáhneme vrcholu a stojí to opravdu za to. Průsmyk je hluboko pod námi. Jsme ve výšce 3041m n.m. Moc místa tu není a strašně fučí studený vítr a tak jen něco málo focení a honem dolů. V průsmyku pojíme, převlečeme se do cyklistického a mažem dolů přes Bonneval-s-Arc a Bessans (krásné kamenné horské vesničky). Kousek před Modanem, asi po 45km sjezdu se opět potkáváme s Martinem a naší Avií. Ještě u nějaké dobroty vymyslíme co zítra. Když jedeme po stopách Tour de France, znamená to jediné: Col du Galibier 2465m n. m.

Naposledy změněnopátek, 12 září 2014 17:05