Cykloturistika

Valaši v Alpách: díl šestý

valasi_alpy_6_01.jpg Grand Canyon du Verdon

Téměř každý cyklista zdolávající alpské průsmyky zatouží na závěr dovolené alespoň jeden den strávit v horizontální poloze na teplém písku u šplouchajícího moře. Na cestě k Azurovému pobřeží jsou ale neobyčejné cyklistické lákadla. Země rozervaná hlubokými kaňony, úzké silničky strmě stoupající divokou krajinou skal, tunelů a mostů.

Jižní část Alp v okolí města Briançon s Národními parky Ecrins a Queyras a divokými kaňony na jihu patří určitě k tomu nejhezčímu, co francouzské Alpy nabízí. Hned z Briançonu mohu doporučit Col ď Izoard 2360m n. m. kde budete určitě překvapeni rozdílem ve vzhledu severní a jižní strany hory. Při sjezdu k jihu se nezapomeňte zastavit u památníku dvou slavných cyklistů Fausta Coppiho a Louisona Bobeta. Hned vedle Col ď Izoard leží ohromné lákadlo pro každého, kdo sbírá triumfy dvoutisícovek. Je to třetí nejvyšší průsmyk v Evropě (po Col ď ľ Iseran a Passo dello Stelvio) Col Agnel 2744m n. m. Abych nezapomněl na bikery. Od Briançonu na východ, na hranici s Itálií byla na začátku 20. století postavena dělová pevnost Mont Chaberton ve výšce 3136m n. m. Vede k ní 15km dlouhá kamenitá cesta s převýšením 1900m. No řekněte, kterého bikera tohle nechá chladným. Je to snad nejvyšší bod, kam se člověk v Evropě na kole dostane. Silničáři mají v tomto koutu Alp taky své rekordní místo. Je to Col de la Bonette 2802 m n. m, což vlastně není průsmyk ale okružní cesta kolem vrcholu Cime de la Bonette. Dostat se tu dá z průsmyku Col de Restefond 2678m n. m. cestou vedoucí z Barcelonnette. Kdo má namířeno k Nice, ať určitě nemine některý z krásných kaňonů na okraji Národního parku Mercantour. Za projetí na kole určitě stojí hlavně Gorges Supérieures du Cians s úžasně červenými skalami.

Abych se ale vrátil zpět k této naší výpravě. Máme namířeno k místu, které jsem si už dávno vysnil. Chtěl bych objet největší Evropský kaňon Grand Canyon du Verdon. Vyjíždíme tedy z Briançonu a po krátké zastávce na koupání v jezeře Lac de Serre-Ponçon, se naše Avie šine stále k jihu, přes městečko Digne les Bains do vísky Castellane. Všude kolem políčka voňavé levandule a rámus cikád. Nejsme na pochybách, jsme v Provance. Uleháme na břehu říčky Verdon na střeše našeho pojízdného domova, odkud sledujeme miliony jasných hvězd a s myšlenkami na zítřek usínáme.

Ráno vyrážíme brzy. Čeká nás zase horký den. Cesta se stále mění. Klesání střídá stoupání, ale my neustále míříme své pohledy vlevo do ohromné propasti pod námi. Tento kaňon patří mezi nejhlubší v Evropě. Na některých místech (píše se v průvodcích) má až 700m. Dlouhý je 21km a ústí do jezera Lac de Saint Croix. Než ale zahlédneme hladinu jezera musíme vystoupat až do výšky 1032m na Col de Ayen. Jezero má neskutečnou barvu vody. Tak neobyčejnou směs modré a zelené zřejmě způsobuje dno jezera, které má úplně bílou barvu. Stojíme na mostě Pont Galetas a mlsně hledíme na bílé písčité pláže. Chtělo by to koupel, ale musíme dál. Pouštíme se do krutého stoupání zpět do kaňonu. Hladina jezera má výšku asi 480m n. m. a my po několika km serpentin znovu překonáváme 1200m n. m. Tady je asi dno kaňonu v největší hloubce pod námi. V tom horku je to ale opravdu o život a tak při nejbližší příležitosti usedáme pod deštníky zahradní restaurace a čekáme na Martina, abychom doplnili ionťáky. Dále se cesta zvedá a klesá, vlevo od nás pořád krásné výhledy na neobyčejný výtvor přírody a na silnici, po které jsme jeli ráno. Projíždíme tunely de Fayet pak přes 110m dlouhý most Pont de Artuby abychom se na vyhlídce Balcon de la Mescla naposledy rozhlédli po Velkém kaňonu řeky Verdon. Je to doslova impozantní pohled. Večerní slunce osvětluje kolmé skály hluboko pod námi. Zíráme do hloubky přes 400m.

{flv}valasi_alpy/valasi_alpy_6{/flv}

Pokračování článku: "Valaši v Alpách: díl šestý"

 


 

Nedá se nic dělat, dovolená končí. Zítřek ještě strávíme válením se na pláži v Saint Tropez a pak už jen návrat podél pobřeží Francouzské Riviéry přes Saint Raphaël, Cannes, Nice, Monte Carlo do Itálie. Na pláži u San Rema poslední koupání, nocleh a na druhý den už Genova, kde se naše cesta stáčí na sever do vnitrozemí, k domovu.

Mirek PETR

Naposledy změněnopátek, 12 září 2014 17:05